Protilátky proti složkám komplementového systému
a systémový lupus erythematodes
Horák P.1, Ciferská H.1, Zadražil J.1, Heřmanová Z.2
1 III. interní klinika, FN a LF UP Olomouc, 2 Oddělení klinické imunologie, FN Olomouc |
|
Souhrn:
SLE je onemocnění charakterizované nadprodukcí různých typů autoprotilátek. Za jistých okolností
lze zjistit přítomnost autoprotilátek rovněž proti neoepitopům komplementového systému. Neoepitopy
nejsou přítomny v nativních proteinech, ale objevují se při jejich strukturálních změnách. Mezi
známé antikomplementové autoprotilátky patří: C3 nefritický faktor, protilátka proti C1 inhibitoru či
protilátky proti C1R (C1 receptor). Bezesporu nejvýznamnější autoprotilátkou proti komplementu
jsou anti-C1q protilátky. Jsou přítomny asi u třetiny nemocných se SLE, korelují s klinickou aktivitou
a s přítomností lupusové glomerulonefritidy. Vysoké titry anti C1q protilátek jsou doprovázeny sníženými
hladinami C1 ale také C3 a zejména C4 složky komplementu. Přítomnost anti-C1q protilátek není
omezena či specifická pouze pro lupus. Poprvé byly popsány v případě syndromu HUVS (Hypocomplementemic
Urticar Vasculitis Sydrome), později také při Feltyho syndromu, revmatoidní vaskulitidě,
u hepatitidy C a ve stárnoucí populaci. Asociace mezi přítomností protilátek anti C1q, spotřebou
komplementu a přítomností renálního postižení v případě SLE vzbuzuje otázku, zda a jak se tyto autoprotilátky
podílejí na patogenezi orgánového postižení. Jak ukazují zvířecí modely choroby, pro vznik
lupusové nefritidy je potřebná přítomnost jak anti-dsDNA, tak anti-C1q protilátek, jejichž vzájemná
interakce spouští mechanizmy rozvoje imunokomplexového renálního postižení.
Klíčová slova:
systémový lupus erythematodes, komplementový systém, anti C1q protilátky
|