Úspěšná léčba relapsu akutní lymfoblastické leukémie (ALL) je jednou z největších výzev dětské hematoonkologie na počátku 21. století. Autoři analyzovali skupinu 85 dětí, které byly v 90. letech léčeny protokoly ALL-BFM 90 a ALL-BFM 95 a prodělaly v období červen 1990–prosinec 2000 první relaps. Pravděpodobnost 4letého EFS byla pro celou skupinu 16,7 % (SE 5 %) a celkové přežití 22,8 % (SE 5 %). Léčba relapsu ALL byla sjednocena v roce 1996 podle protokolu ALL-REZ BFM96. I když došlo k významnému zvýšení úspěšnosti v dosažení remise (83,3 %) ve srovnání s předchozí léčbou (53,6 %), celkové výsledky léčby se nezlepšily.Z 55 dětí, které dosáhly remise bylo 26 (47,3%) léčenochemoterapií, 21 (38,2 %) podstoupilo alogenní SCT a 8 (14,5 %) autologní SCT. Časný relaps v průběhu iniciální chemoterapie nebo krátce po jejím skončení prodělalo 78,8 % dětí. EFS dětí s velmi časným relapsem byl 6,7 % a dětí s relapsemčasným 18,2 %.O poznání lepší byly výsledky léčby u dětí s pozdnímrelapsem, kde se podařilo vyléčit 37,8 % pacientů. Nejčastějším typemrelapsu byl izolovaný dřeňový relaps, který postihl 70,6 % dětí. Jeho prognóza byla špatná s šancí na vyléčení 11,5 %. Naopak více než polovinu chlapců s testikulárním relapsem se podařilo vyléčit. Jednotlivému pacientovi s relapsem zvyšuje transplantace šanci na vyléčení 3–4krát, ale špatné výsledky léčby dětí s časným relapsem se zlepšit nepodařilo. Chemoterapie v této situaci zcela selhává. Pozdní relaps je heterogenní nemoc. Je nepochybné, že alogenní transplantace má v léčbě některých pacientů klíčovou roli. Celkově jsou ale výsledky chemoterapie v této skupině srovnatelné s výsledky transplantace. Nejúčinnějším přístupem k relapsu je prevence jeho vzniku účinnou iniciální léčbou a individualizací léčebného schématu na základě hladiny minimální residuální nemoci.

        Klíčová slova: akutní lymfoblastická leukémie, relaps, děti, transplantace krvetvorných buněk, chemoterapie, BFM protokol