Souhrn:
Cíl studie: Sledovat vývoj změn tloušťky sítnice makulární oblasti v čase po nekomplikované
operaci katarakty pomocí optické koherentní tomografie (OCT),
určit incidenci cystoidního makulárního edému (CME) a pokusit se nalézt korelaci
mezi pooperačním ztluštěním sítnice a možnými rizikovými faktory jeho
rozvoje.
Pacienti a metodika: Do studie bylo zařazeno 100 pacientů (64 žen a 36 mužů)
průměrného věku 70 let (70, 1 ± 9, 4 [SD], rozmezí 44–85 let) přicházejících k operaci
katarakty, která byla provedena standardní technikou fakoemulzifikace
s implantací umělé nitrooční čočky (IOL) do pouzdra. Zaznamenána byla reálná
délka fakoemulzifikace a celková délka operace. Operované oko bylo zařazeno
do studovaného souboru, kontralaterální oko do souboru kontrolního. Předoperačně,
pooperačně, 1 týden, 1, 2, 3 a 6 měsíců pooperačně bylo pomocí Stratus
OCT III. generace provedeno měření objemu makuly a tloušťky sítnice ve třech
oblastech: foveální, vnitřní a vnější makulární.
Výsledky: V souboru operovaných očí docházelo k nárůstu tloušťky sítnice ve
všech sledovaných oblastech s maximem za 1-2 měsíce po operaci a se známkami
regrese ztluštění od 3. pooperačního měsíce. K největšímu nárůstu
tloušťky retiny docházelo ve vnitřní makulární oblasti. Byl nalezen statisticky
významný rozdíl v tloušťce sítnice mezi studovaným a kontrolním souborem ve
fovei za 1 a 2 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,05), ve vnitřní i vnější
makulární oblasti a celkovém objemu makuly za 1, 2 a 3 měsíce po operaci (Studentův
t-test, p < 0,001; pro data ve 3. měsíci p = 0,01). Šest měsíců po operaci již
nebyl rozdíl v tloušťce sítnice a objemu makuly mezi studovaným a kontrolním
souborem v žádné ze sledovaných oblastí statisticky významný. Cystoidní makulární
edém byl v souboru operovaných očí diagnostikován ve třech případech
(3 %), ale pouze v jednom případě se jednalo o klinicky signifikantní makulární
edém s poklesem nejlépe korigované zrakové ostrosti měsíc po operaci
(NKZO = 0, 5). Reálná délka fakoemulzifikace korelovala se změnou tloušťky sítnice
a objemu zejména ve fovee a vnitřní makulární oblasti za týden, měsíc
a dva měsíce po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p<0,05). Délka operace
korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu za jeden měsíc po operaci
(Spearmanův korelační koeficient, p < 0,05).
Závěr: I po nekomplikované operaci katarakty je nutno počítat s indukovanými
změnami v makulární oblasti sítnice, ztluštění dosahuje maxima za 1–2 měsíce
po operaci s tendencí k regresi od 3. pooperačního měsíce. Změny korelují s reálnou
délkou fakoemulzifikace i celkovou délkou operace. Cystoidní makulární
edém byl zaznamenán ve 3 %, avšak klinicky signifikantní CME pouze v 1 % příCíl studie: Sledovat vývoj změn tloušťky sítnice makulární oblasti v čase po nekomplikované
operaci katarakty pomocí optické koherentní tomografie (OCT),
určit incidenci cystoidního makulárního edému (CME) a pokusit se nalézt korelaci
mezi pooperačním ztluštěním sítnice a možnými rizikovými faktory jeho
rozvoje.
Pacienti a metodika: Do studie bylo zařazeno 100 pacientů (64 žen a 36 mužů)
průměrného věku 70 let (70, 1 ± 9, 4 [SD], rozmezí 44–85 let) přicházejících k operaci
katarakty, která byla provedena standardní technikou fakoemulzifikace
s implantací umělé nitrooční čočky (IOL) do pouzdra. Zaznamenána byla reálná
délka fakoemulzifikace a celková délka operace. Operované oko bylo zařazeno
do studovaného souboru, kontralaterální oko do souboru kontrolního. Předoperačně,
pooperačně, 1 týden, 1, 2, 3 a 6 měsíců pooperačně bylo pomocí Stratus
OCT III. generace provedeno měření objemu makuly a tloušťky sítnice ve třech
oblastech: foveální, vnitřní a vnější makulární.
Výsledky: V souboru operovaných očí docházelo k nárůstu tloušťky sítnice ve
všech sledovaných oblastech s maximem za 1-2 měsíce po operaci a se známkami
regrese ztluštění od 3. pooperačního měsíce. K největšímu nárůstu
tloušťky retiny docházelo ve vnitřní makulární oblasti. Byl nalezen statisticky
významný rozdíl v tloušťce sítnice mezi studovaným a kontrolním souborem ve
fovei za 1 a 2 měsíce po operaci (Studentův t-test, p < 0,05), ve vnitřní i vnější
makulární oblasti a celkovém objemu makuly za 1, 2 a 3 měsíce po operaci (Studentův
t-test, p < 0,001; pro data ve 3. měsíci p = 0,01). Šest měsíců po operaci již
nebyl rozdíl v tloušťce sítnice a objemu makuly mezi studovaným a kontrolním
souborem v žádné ze sledovaných oblastí statisticky významný. Cystoidní makulární
edém byl v souboru operovaných očí diagnostikován ve třech případech
(3 %), ale pouze v jednom případě se jednalo o klinicky signifikantní makulární
edém s poklesem nejlépe korigované zrakové ostrosti měsíc po operaci
(NKZO = 0, 5). Reálná délka fakoemulzifikace korelovala se změnou tloušťky sítnice
a objemu zejména ve fovee a vnitřní makulární oblasti za týden, měsíc
a dva měsíce po operaci (Spearmanův korelační koeficient, p<0,05). Délka operace
korelovala se změnou tloušťky sítnice a objemu za jeden měsíc po operaci
(Spearmanův korelační koeficient, p < 0,05).
Závěr: I po nekomplikované operaci katarakty je nutno počítat s indukovanými
změnami v makulární oblasti sítnice, ztluštění dosahuje maxima za 1–2 měsíce
po operaci s tendencí k regresi od 3. pooperačního měsíce. Změny korelují s reálnou
délkou fakoemulzifikace i celkovou délkou operace. Cystoidní makulární
edém byl zaznamenán ve 3 %, avšak klinicky signifikantní CME pouze v 1 % příDůležitá je také účinná prevence pooperačního CME pomocí lokální aplikace
nesteroidních antiflogistik.
Klíčová slova:
makulární edém, optická koherentní tomografie, fakoemulzifikace,
operace katarakty
|