Orbitální protéza po exenteraci očnice
se zachováním víček
a spojivkového vaku
Krásný J.1, Novák V.2, Otradovec J.3
1Oční klinika FNKV a IPVZ, Praha, přednosta prof. MUDr. P. Kuchynka, CSc. 2Ústav polymerů VŠCHT, Praha, vedoucí ústavu prof. Ing. V. Dudáček, DrSc. 3Oční klinika VFN, Praha, přednostka doc. MUDr. B. Kalvodová, CSc. |
|
Souhrn:
Exenterace očnice představuje v oftalmologii nejvíce mutilující chirurgický výkon.
Operační technika prezentovaná autory zachovává víčka i spojivkový vak.
Tuto operaci (1986) navrhli a opakovaně provedli u dospělých pacientů s rozsáhlými
benigními orbitálními nádory (převážně meningeomy) J. Otradovec
a S. Šafář. Zpravidla tomuto výkonu předcházela enukleace bulbu. Výsledný
stav umožňoval vkládat do spojivkového vaku protézu. Dnes seznamujeme
s dalším vývojem této operace a podle vlastních zkušeností rozšiřujeme její indikaci
i na některé maligní nádory (rhabdomyosarkom a metastázy retinoblastomu
atd.) u dětí. Počáteční kožní řez se vede v oblasti obočí a směřuje až na
kost orbitálního vstupu. Následuje preparace tkáně pod neporušeným spojivkovým
vakem k dolnímu okraji kostěného okraje orbity. Po odklopení kožně
spojivkového laloku je vlastní obsah orbity klasickým způsobem exenterován.
Po hemostáze v hrotu orbity je lalok překlopen zpět na orbitální vchod a operace
ukončena sešitím vstupního řezu v jednotlivých vrstvách tkáně. Referují
o nyní sedmnáctiletém chlapci, který ve třech letech podstoupil exenteraci očnice
pro rhabdomysarkom touto technikou.
Autoři dále seznamují s vývojem a aplikací speciální protézy ze silikonového
kaučuku – „implant grade“ vyplňující orbitální prostor a modelující přední segment
oka. Protéza vznikla vulkanickým spojením orbitálního implantátu běžně
používaného při enukleacích a spojivkového implantátu – konvexně konkávní
destičky o průměru 20 mm, které jsou vyrobené ze stejného silikonového
kaučuku. Orbitální implantát byl elipticky protažen na základě měření orbitálního
prostoru pomocí odlitku ze stomatologické otiskové hmoty. Kosmetická
část představující barevnou duhovku i zorničku byla připravena z polyesterové
fólie pokryté akrylátovými barvami. Na spojivkový implantát byla přichycena
a překryta průhlednou silikonovou fólií. Protéza byla poprvé aplikována
v sedmi letech a v následujícím desetiletém období třikrát vyměněna většinou
za větší model. Tento postup zaručoval modelaci orbitální oblasti a symetrický
vývoj obličeje. Protéza plní také protetickou úlohu přibližující se kosmeticky
stavu po klasické enukleaci bez implantátu.
Klíčová slova:
exenterace orbity, orbitální implantát, protetika orbity, silikonový
kaučuk, rhabdomyosarkom orbity
|