Souhrn:
V posledních letech se rychle zvyšuje počet publikací, které se zabývají vztahem spirituality a zdraví.
Terminologická vágnost a různá nepochopení v pojetí spirituality (např. určování spirituality podle různých
konvenčních známek pobožnosti) ztěžují poznání v této oblasti. V tomto sdělení proto nejdříve
navrhujeme definici spirituálních neboli duchovních jevů podle některých přirozených kritérií (podle
toho, zda lze určité jevy vyvolat a objektivně poznat): duchovní jevy jsou ty, které nelze objektivně
poznat ani vyvolat, ale které působí (např. láska, spontánní nápad). Tyto jevy lze poznat pouze v duchu
neboli subjektivně. Stručně uvádíme některé vlastnosti těchto přirozených duchovních jevů, které se
vyskytují u každého člověka (např. osobní jedinečnost lásky nebo poznání smyslu vlastního života),
jejichž naplnění se zdá být důležité pro zdraví. V další části uvádíme některé poznatky o vlivu běžných
a přirozených duchovních jevů na zdraví podle vybraných často citovaných vědeckých publikací
z poslední doby. Spiritualita je univerzální lidský fenomén. Všichni lidé, ať ateisté, nebo věřící, se setkávají
(až potýkají) s duchovními jevy. Ačkoliv zde předkládaná koncepce spirituality se distancuje od
spirituality podle některých konvenčních představ o náboženství, není ateistická. Naopak, zahrnuje
základní vhled raných křesťanů „Bůh je láska“. Pro další pokrok v poznání významu spirituality pro
zdraví bude nezbytné koncepční vymezení a vyjasnění spirituálních (duchovních) jevů.
Klíčová slova:
spiritualita – zdraví, epistemologie, tělesné, duševní a duchovní jevy, láska, citová vazba,
smysl života, víra, náboženství, přímluvná modlitba, vztah lékař – pacient.
|