Cíl studie: Testovat u mužů z neplodných párů hypotézu příčinného vztahu mezi výskytem patospermie a zvýšené humorální a/nebo buněčné imunity proti spermiím. Typ studie: Analytická klinická studie. Název a sídlo pracoviště: Imunobiologické pracoviště Ústavu pro péči o matku a dítě, Praha. Metodika: Každý proband podstoupil při dodržení závazných kritérií WHO spermiologické vyšetření. Antispermatozoální autoprotilátky vázané na povrchu spermií (S-ASAP) byly určovány SpermMar testem, v seminální plazmě pak nepřímým SpermMar testem. K vyhodnocení buňkami zprostředkované imunity proti spermiím (ASBI) použili autoři vlastní modifikaci testu inhibice migrace leukocytů pod agarózou. Výsledky: Podle výsledků spermiologického vyšetření byl klinický soubor (1401 mužů) rozčleněn do sedmi podskupin: normozoospermie (740), astenozoospermie (244), teratozoospermie (191), oligoastenozoospermie lehčího stupně (61), těžká oligoastenozoospermie (29), oligoteratozoospermie (82) a azoospermie (54). Procento spermií s navázanými S-ASAP bylo u astenozoospermiků v porovnání s normozoospermiky zvýšené, a to jak ve třídě IgA (20,8 % oproti 10,6 %), tak i ve třídě IgG (13,8 % oproti 6,8 %). Byla shledána rovněž signifikantně častější pozitivita ASBI u astenozoospermiků (52 %) v porovnání s normozoospermiky (28,5 %) a plodnými muži (12,5 %). Závěr: Imunita proti spermiím, zejména její buňkami zprostředkovaná složka, zjevně hraje významnou roli při poruchách spermiogeneze. Přítomnost S-ASAP je častější u případů astenozoospermie, lze ji však prokázat i u některých mužů s normálním spermiogramem, jejichž plodnost pak může výrazně snižovat.

        Klíčová slova: patospermie, antispermatozoální autoprotilátky, buněčná protispermiová autoimu- nita, plodnost muže