Operační léčba zlomenin proximálního humeru
metodou podle Hackethala (Zifka) – case serie
Šmejkal K., Dědek T.*, Žvák I., Trlica J.*, Folvarský J.*, Počepcov I.*, Zahradníček J.*, Holeček T.*, Kočí J.*, Frank M
Katedra válečné chirurgie, Fakulta vojenského zdravotnictví UO, Hradec Králové vedoucí katedry: doc. MUDr. Alexander Ferko, CSc. *Chirurgická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové, přednosta: doc. MUDr. Alexander Ferko, CSc. |
|
Souhrn:
Úvod: V současnosti tvoří zlomeniny proximálního humeru cca 5 % všech zlomenin a 45 % z nich se vyskytuje u žen starších 60 let.
Podle současné literatury (Evidence Based Medicine – EBM level II. – III.) lze konstatovat, že operační léčba přináší u dislokovaných
zlomenin proximálního humeru ve srovnání s konzervativní léčbou omezení bolesti a snížené potřeby opatrovnictví, respektive zvýšení
možností denních aktivit. Otevřená repozice a vnitřní fixace s užitím konvenčních implantátů byla spojena s možným výskytem selhání
implantátu, infekcí a vznikem avaskulární nekrózy. Různé metody miniinvazivní zavřené či perkutánní repozice a stabilizace jsou naopak
považovány za méně stabilní.
Cíl: Cílem naší práce bylo zhodnocení funkčních a klinických výsledků u pacientů po operaci zlomeniny proximálního humeru, léčených
metodou zavřené či perkutánní repozice a nitrodřeňové fixace K dráty podle Zifka [2].
Design: Retrospektivní deskriptivní studie – case serie
Materiál a metodika: Na našem pracovišti jsme v letech 2001–2005 operovali celkem 87 pacientů s dvojúlomkovou či trojúlomkovou
zlomeninou proximálního humeru (podle Neerovy klasifikace). 76 pacientů jsme operovali metodou podle Zifka. Měli jsme možnost
zhodnotit 36 pacientů, kteří se dostavili k vyšetření (follow-up rate 47 %). Zlomeniny byly klasifikovány podle AO klasifikace: A2–36 %,
A3–33 %, B1–19 %, C1–12 %.
Výsledky: Výsledný stav jsme hodnotili testem podle Constanta-Murleyho [3]. Průměrná hodnota činila 89 bodů. U 89 % pacientů
jsme dosáhli výsledků dobrých až excelentních. Komplikace jsme zaznamenali ve 30 %. Jednalo se zejména o migraci K drátů. Avaskulární
nekróza se objevila v 5,5 %.
Závěr: Přes limitovanou výpovědní hodnotu této retrospektivní studie s „follow up“ pod 50 % můžeme konstatovat, že zavřená či perkutánní
repozice a nitrodřeňová stabilizace svazkem K drátů podle Zifka při řešení 2–3 úlomkových zlomenin proximálního humeru přináší
nadprůměrné funkční výsledky a akceptabilní procento méně závažných komplikací. Důležitým předpokladem dobrého výsledku je
uspokojivá primární repozice zlomeniny – zavřená či perkutánní. Naopak neuspokojivé výsledky jsou spojeny s primární či sekundární
malpozicí. Zavřená repozice nemusí být reálná při malém proximálním fragmentu, tedy při zlomenině v úrovni anatomického krčku.
K vyhodnocení metody a jejího porovnání se současnými úhlově stabilními implantáty, je třeba prospektivních srovnávacích studií.
Klíčová slova:
zlomeniny proximálního humeru – intramedullární fixace Kirschnerovými dráty – minimálně invazivní osteosyntéza
|