Účel studie: Horečka je jedním z nejčastějších příznaků provázejících infekční i neinfekční nemoci v dětství. Je také zdrojem významných obav rodičů z možných následků horečky samotné a jejich přehnaných terapeutických snah, což může způsobit závažné následky. Současná studie měla za cíl načrtnout, které názory a obavy v souvislosti s febrilním stavem jsou v našich podmínkách nejvíce vyjádřené. Dalšími prioritami byla zjištění o preferenci rodičů při výběru konkrétního léčiva a správnosti postupu při jeho použití. Metodika: Dotazníkové populační šetření oslovilo rodiče dětí předškolního i školního věku. Otázky byly zaměřeny na osovou dvojici studie: strach z horečky a domácí antipyretická terapie. Dotazy ve vztahu k strachu měly zmapovat emotivní vztah rodičů k horečce tím, že se jim nabízí možnost vyjádřit jejich subjektivní názory. Otázky na postup při antipyretické terapii jsou sformulovány tak, aby zjištěné údaje byly co nejvíce věrohodné a objektivní. Výsledky: Fobie z horečky se potvrzuje z více směrů i v našich podmínkách. Dávkování antipyretik ve fázi domácí léčby je značně nejednotné, byla zjištěna široká škála dávek a poměrně četné případy především chronického předávkování. Závěr: Výběr vhodných lékových forem je prvořadý - s ohledem na snadné a srozumitelné principy použití (hledisko rodiče), žádaný efekt a správné dávkování (hledisko lékaře). Při sjednocení postupu v antipyretické terapii, v psychologickém vedení a osvětě rodičů nemocných dětí mají klíčové postavení praktičtí lékaři pro děti a dorost.

        Klíčová slova: fobie z horečky, febrilní křeče, nesteroidní protizánětlivé léky, paracetamol, N-acetylcystein, ibuprofen, studený zábal