V letech 2000–2002 jsme implantovali 30 pedálních tepenných rekonstrukcí s distální anastomózou na arteria dorsalis pedis – ADP (47 %) nebo arteria tibialis posterior – ATP (53 %). Všichni pacienti byli ve stadiu chronické kritické ischemie dolní končetiny. 26 z nich (86,7 %) mělo gangrénu nebo defekt nohy, 21 pacientů (70 %) byli diabetici. Šlo o pacienty s aterosklerotickou obliterací bércového tepenného řečiště, kde jedině přemostění tohoto úseku dávalo naději na zachování končetiny. Někteří z nich (16,7 %) byli po předchozí neúspěšné perkutánní transluminální angioplastice (PTA) bércových tepen. Předoperační angiografie byla u většiny pacientů nepříznivá, u 23 z nich (76,7 %) nebyl na angiografii přítomen plantární oblouk. Téměř u poloviny pacientů (43,3 %) nebyla na angiografii kromě plantárního oblouku přítomna rovněž ani jedna z pedálních tepen. Ve sledovaném období (36 měsíců) jsme v souboru zaznamenali 1 úmrtí (3,3 %) a 3 uzávěry pedálních bypassů (10 %). V jednom případě se díky včasné trombektomii podařilo bypass dlouhodobě zprůchodnit a končetinu zachovat. Zachovat končetinu se podařilo rovněž v jednom případě, kdy k uzávěru bypassu došlo až po zhojení defektu. Naopak v jednom případě vedl uzávěr bypassu následně k vysoké amputaci končetiny. Výsledky jsme zpracovali „survival“ analýzou podle Kaplana-Meiera. Kumulativní pravděpodobnost primární a sekundární průchodnosti pedálních bypassů po 36 měsících je 87 % a 90 %. Kumulativní pravděpodobnost zachování končetiny ve stejném časovém údobí je 93 %. Naše výsledky odpovídají údajům z renomovaných zahraničních pracovišť a potvrzují správnost strategie, kdy pacienti s kritickou ischemií končetiny a nepříznivým angiografickým nálezem (obliterace bércových tepen) jsou indikováni k revizi pedálních tepen a následně k pedální tepenné rekonstrukci.

        Klíčová slova: pedální bypass – kritická ischemie dolní končetiny – diabetická gangréna nohy – obliterace bércových tepen