Souhrn:
Z 35 541 pitev provedených za posledních 20 let na Ústavu soudního lékařství v Brně bylo vybráno 24
případů střelného poranění hrudníku jedinou jednotnou střelou bez přítomnosti dalšího poranění a to
i staršího. U těchto vybraných případů byly histologicky vyšetřeny vzorky kůry mozkové, bazálních
ganglií, Varolova mostu, prodloužené míchy a mozečku. Ve všech vzorcích bylo nalezeno perivaskulární
krvácení kolem drobných mozkových cév. Autoři tato krvácení vysvětlují prudkými změnami
krevního tlaku, který vzniká působením rázové vlny na velké nitrohrudní cévy a srdce při pronikání
střely hrudníkem. Energie tlakové vlny je pak přenesena cévním systémem do periferie. První fáze
tohoto děje je charakterizována velmi rychlým zvýšením krevního tlaku v těchto cévách. Po dosažení
maximálního tlaku dochází ke stejně rychlému poklesu a to až pod normální hodnoty. Normální hodnoty
jsou dosaženy až po několika takovýchto změnách tlaku s postupně zmenšujícími se amplitudami.
Celková doba trvání tohoto děje není delší než několik málo desetin sekundy. Tlaková vlna se přes cévní
systém dostává na taková místa, kde náhlé prudké zvýšení krevního tlaku může překonat sílu cévní
stěny a vést k jejímu protržení a ke vzniku krvácení do prostor v okolí těchto cév. Ke smrti u všech 24
vybraných případů došlo velmi rychle po vniknutí střely do hrudníku, nejdelší přežívání bylo jen několik
minut. To znamená, že zmíněné krvácení vznikají velmi rychle, již v prvních fázích popisovaného
děje. Výsledky práce ukazují, že perivaskulární krvácení vzniklo u každého zkoumaného případu střelného
poranění hrudníku a lze tedy předpokládat jeho přítomnost i u přežívajících osob s popisovaným
typem poraněním.
Klíčová slova:
mozková krvácení, střelná poranění, poranění hrudníku, perivaskulární krvácení, tlaková vlna
|