V letech 1981-2000 bylo léčeno na III. interní klinice 60 nemocných s prokázaným organickým hyperinzulinismem. Operační výkon byl indikován u 51 z nich. U 42 byl odstraněn lokalizovaný tumor, u jednoho se jednalo o difuzní adenomatózu. U třech z operovaných byl potvrzen maligní, endokrinně aktivní, inzulinom. Dva nemocní byli reoperováni pro recidivu. Zbývajících 9 nemocných bylo léčeno od počátku konzervativně. K lokalizaci tumoru bylo předoperačně prováděno US, CT a angiografické vyšetření. US a angiografie byly přínosem u 25 nemocných (49 %). V řadě případů jsme se ale při angiografii setkali s falešně pozitivními nálezy. US byla předoperačně pozitivní v 12 nemocných (23 %), angiografie u 21 (41 %) a CT jen u 2 (4 %). Až peroperačně byl inzulinom nalezen u 14 nemocných (33 %) z odoperovaných inzulinomů. V hlavě slinivky byl tumor nalezen u 13 (31 %), v těle slinivky u 14 (33 %) a v ocasu slinivky u 15 (36 %). Operace byla úspěšná ve 82 %, zatímco topografické předoperační vyšetření vyslovilo podezření na ložisko (tj. inzulinom) pouze u 49 % operovaných nemocných. Celkem 17 nemocných (8 po operaci a 9 bez operace) bylo úspěšně léčeno diazoxidem, u 9 nemocných tato léčba trvá dosud. Podle odpovědi na diazoxid je možno rozlišit inzulinomy na „responzibilní“ a „non-responzibilní“. Farmakologická léčba je tudíž opodstatněná pouze u první skupiny nemocných. Odoperovaní i farmakologicky léčení nemocní jsou bez známek hyperinzulinismu. Naše zkušenosti svědčí o vhodnosti chirurgického řešení při jednoznačné diagnóze a to i při negativním topografickém nálezu zobrazovacích metod, neboť u 33 % operovaných byl inzulinom nalezen až při operaci.

        Klíčová slova: organický hyperinzulinismus - chirurgické řešení - diazoxid