Přes významné zlepšování metodologie epidemiologických studií a analýz zdravotnických databází, zůstávají v observačních epidemiologických studiích asociace mezi ovlivnitelnými expozicemi a nemocí do určité míry zkresleny. Princip mendelovské randomizace, tj. náhodné rozdělení rodičovských genů potomkům v meiose během formování gamet a při koncepci, představuje jednu z šancí metodologie hodnocení příčinné povahy některých zevních příčin nemocí. Při využití tohoto přístupu je zjištěná asociace mezi nemocí a studovaným genetickým polymorfizmem, který odráží biologickou spojitost mezi podezřelou expozicí a nemocí, obecně méně náchylná k fenoménu zavádění nebo k zpětnému zapříčinění, které může zkreslit interpretaci výsledků konvenčních pozorovacích studií. Autoři ilustrují explanační možnosti mendelovské randomizace na příkladech vztahů folát – homocystein – ICHS a izothiokyanát versus karcinom plic. I když využití principu mendelovské randomizace má svá omezení, poskytuje nové možnosti jak testovat příčinnou souvislost dějů a jasně ukazuje, jak prostředky vložené do projektu lidského genomu mohou přispět k poznání a potenciálním možnostem prevence nepříznivých účinků ovlivnitelných expozic na lidské zdraví.

        Klíčová slova: genetická epidemiologie, rizikové faktory, příčinnost, folát, metylen tetrahydrofolát reduktáza, homocystein, ischemická choroba srdeční, glutathion-S-transferáza, brukvovitá zelenina, izothiokyanát, karcinom plic.