Souhrn:
Cíl práce: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků ošetření poraněné subaxiální krční páteře
stabilizací dlahou a bikortikálními šrouby z předního přístupu, rovněž tak i v kontextu odborné literatury popis
vývoje názoru na ošetření úrazu subaxiální krční páteře.
Metodika: Během dvanácti let, od roku 1990, bylo na pracovišti autorů chirurgicky léčeno 75 pacientů
s poraněním subaxiálního úseku krční páteře. V 96% případů byla provedena dekomprese a následná stabilizace
pouze předním přístupem Casparovou technikou s dlahou a bikortikálně zavedenými šrouby. Pro klasifikaci typu
fraktury byla použita klasifikace Duckera a Coopera. Neurologický deficit byl klasifikován podle Frankela, byl
zjišťován mechanismus úrazu, peri- a pooperační komplikace, přežití pacientů, hodnocena byla rovněž grafická
dokumentace pořizovaná během sledovaného období.
Výsledky:V sestavě byl zaznamenán více než trojnásobný počet mužů, 56%pacientů bylo mladších než 30 let.
40 % pacientů bylo zraněno v souvislosti s dopravní nehodou, 27 % pádem z výšky a 15 % s kokem do neznámé
vody. U 30 % pacientů byla fraktura klasifikována jako flekčně kompresivní, u 30 % jako flekčně dislokační,
u 32 % jako kompresivní burst a u 6 % jako extenční. 22 % pacientů bylo při přijetí Frankel A, 7 % B, 5 % C, 14 %
D a 52 % bylo Frankel E. U 91 % pacientů se jednalo o monotrauma. Devadesát šest procent pacientů bylo
ošetřeno pouze předním přístupem dlahou, bikortikálními šrouby a autologním štěpem. Ke zlepšení v neurologickém
obraze došlo u 8% pacientů, 15% během prvního roku zemřelo.
Závěr: Cílem chirurgické terapie poraněné subaxiální páteře by měla být co nejčasnější dekomprese nervové tkáně
s následnýmznovunastolením stabilní situace. Přední přístup lze ve většině případů považovat za přístup volby.
Klíčová slova:
poranění krční páteře – přední přístup – stabilizace
|