V rámci přípravy grantu „Magnetická rezonance s použitím gadoliniového kontrastu versus thaliová scintigrafie v detekci viabilního myokardu před chirurgickou revaskularizací“ autoři provedli studii na posouzení reprodukovatelnosti radionuklidové rovnovážné ventrikulografie (RNV) s erytrocyty označenými 99mTc. Jelikož všichni pacienti v rámci této studie absolvovali též koronarografii s rentgenovou kontrastní ventrikulografií, bylo možné provést srovnání hodnot ejekčních frakcí získaných při RNV a rtg ventrikulografii. Materiál a metoda: Autoři vyšetřili celkem 14 pacientů (12 mužů, 2 ženy) s ICHS. Průměrný věk pacientů byl 57 let (od 42 do 74 let, medián 55 let). Všichni pacienti byli indikováni k provedení chirurgické revaskularizace. U každého pacienta byla provedena koronarografie a rentgenová ventrikulografie. S odstupem několika týdnů zhotovili klidovou radionuklidovou ventrikulografii (500 cyklů, matrice 64x64, 24 obrázků v cyklu, kolimátor s vysokou senzitivitou, označení erytrocytů metodou in vivo, aplikovaná aktivita 750 MBq. Akvizice dat proběhla dvakrát. Výsledky: Autoři provedli srovnání hodnot ejekční frakce z první, resp. druhé RNV s rentgenovou ventrikulografií. Na základě 95% intervalu shody lze konstatovat, že reprodukovatelnost (opakovatelnost) RNV je velmi dobrá (do 4 % oboustranně), shoda EF 1 RNV, resp. EF 2 RNV s EF RTG není příliš dobrá (20 %, resp. 22 % oboustranně). Závěr: Statistické hodnocení ukazuje velmi dobrou reprodukovatelnost radionuklidové ventrikulografie a na malou shodu měření ejekční frakce mezi radionuklidovou a rtg ventrikulografií.

        Klíčová slova: radionuklidová ventrikulografie – rentgenová ventrikulografie