Jednou z nejzávažnějších komplikací kloubní náhrady je uvolnění implantátu z kostního lůžka, vedoucí k jeho selhání. Za základní příčinu je považována reakce organismu na otěr. Při funkci kloubní náhrady dochází k tření kontaktních ploch a k produkci otěrových částic – polyetylénu, polymetylmetakrylátu, kovu event. keramiky. Pro organismus nejsou otěrové částice biokompatibilní. Probíhá reakce organismu na cizí těleso. Otěrový materiál je fagocytován makrofágy. Aktivované buňky produkují zánětlivé mediátory, které vyvolávají kaskádu, zatím ne zcela prozkoumaných procesů, jejímž výsledkem je změna poměru novotvorba – resorpce kosti směrem k převaze odbourávání. Klinickým projevem procesu je tvorba otěrového granulomu a periprotetická osteolýza vedoucí k uvolnění a selhání endoprotézy. Detailní pochopení uvedeného mechanismu je nezbytné pro zlepšení dlouhodobých výsledků kloubních náhrad. Možnosti jeho ovlivnění jsou jednak ve změnách konstrukce implantátů, volbě nových mechanicky rezistentních a biologicky inertních materiálů a případném farmakologickém zásahu do procesů vedoucích k osteolýze. Článek je přehledným shrnutím dosud známých skutečností i pracovních teorií o této problematice.

        Klíčová slova: periprotetická osteolýza, polyetylénový otěr, otěrový granulom,