Plazmatické buňky jako marker predikující
odpověď na anti-TNF léčbu
Růžičková Š.1, 3, Cimburek Z.2, Jarošová K.1, Forejtová Š.1, Vencovský J.1
1Revmatologický ústav, Praha, 2Sektor imunologie a gnotobiologie, Mikrobiologický ústav AV ČR, Praha, 3Biotechnologický sektor, Ústav molekulární genetiky AV ČR, Praha |
|
Souhrn:
Cílem této studie bylo identifikovat buněčnou populaci, kterou by bylo možné využít k předpovědi reakce
na anti-TNF terapii. Celkem bylo analyzováno 46 pacientů, jimž byly podávány anti-TNF preparáty: 23
pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (11– Enbrel, 11– Remicade a 1– Humira), 16 pacientů s ankylozující
spondylitidou (8 – Enbrel, 8 – Remicade), 5 pacientů s revmatoidní artritidou (všichni Enbrel) a 2
pacienti s psoriatickou artritidou (oba Enbrel) a dále 19 kontrol. U 11 pacientů s juvenilní idiopatickou
artritidou a 3 pacientů s ankylozující spondylitidou byly k dispozici klinické parametry před začátkem
biologické léčby a 3 měsíce po začátku (hladina CRP, rychlost sedimentace, DAS28, BASDAI, VAS skóre,
počet citlivých a oteklých kloubů). K imunofenotypizaci mononukleárních buněk periferní krve pacientů
a kontrol byla použita polychromatická průtoková cytometrie. Identifikovali jsme dvě skupiny pacientů,
odpovídající na léčbu a rezistentní na léčbu, které se významně lišily frekvencí CD19+CD20-CD27highCD38+
CD138+ plazmatických buněk (odpovídající pacienti: 1,3-10,3 %; medián 7,04±1,05; 95 %CI 4,06–9,03
vs. rezistentní pacienti 17,3–37,3; medián 27,75±9,18; 95%CI 18,12–37,38; p=0,0007). U všech pacientů reagujících
na léčbu byly všechny klinické parametry statisticky významně sníženy. Frekvence CD19+CD20-
CD27highCD38+CD138+ plazmatických buněk byly u pacientů odpovídajících na léčbu nejméně 13x nižší
než u rezistentních pacientů a tato populace by tak mohla představovat biologický marker predikující
úspěšnost anti-TNF terapie.
Klíčová slova:
anti-TNF, B lymfocyty, plazmatické buňky, průtoková cytometrie, odpověď na léčbu
|