Tato studie retrospektivně hodnotí 37 pacientů s diagnózou gliomu WHO II. grade odoperovaných na neurochirurgickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labemv letech 1990–1999. Na základě vlastních zkušeností i přehledu literatury se snažíme diskutovat hlavní kontroverzní otázky léčby tohoto onemocnění. Za vstupní prognostické faktory příznivě ovlivňující dobu přežití považujeme mladší věk pacienta, epilepsii jako jediný prezentující příznak (> 5leté přežití 81 %, 27 % dediferenciace – oproti 52 % a 41 % u ostatních zvažovaných příznaků), absenci gemistocytárního subtypu a kortikální lokalizaci tumoru. Průměrná doba přežití byla v našem souboru ovlivněna radikalitou resekce – tato byla hodnocena na podkladě MRI či CT provedeného do 3 dnů po operaci. V případě radikální resekce dosahovalo pěti respektive osmiletého přežití 100 % respektive 67 % pacientů, oproti 65 % respektive 23 % v případě resekce parciální a 33 % respektive 17 % u bioptovaných pacientů. Závěrem vyslovujeme přesvědčení o nutnosti exaktní volumetrické kvantifikace stupně radikality resekce pro další prospektivně koncipované studie.

        Klíčová slova: nízkostupňový gliom, radikalita resekce, epilepsie