Bolesti zad jsou předmětem zájmu mnoha medicínských oborů. Základem pro jednotnou komunikaci je pečlivé vyšetření. Z pohledu léčebných možností je vertebrogenní poruchu nutné vnímat v rovině anatomické a biomechanické z pohledu důsledku vnějších sil, ale vždy i s klinickým posouzením vnitřních sil působících na páteř. Tím máme na mysli stabilizační (posturální) svalovou funkci spojenou s kvalitou řídících procesů CNS. Každý cílený pohyb je převáděn do celé postury. Převodem stabilizace do úponově provázaných oblastí se aktivuje souhra svalů zpevňujících páteř. Extenzory páteře jsou vyváženě aktivovány s hlubokými flexory krku a svalovou souhrou mezi bránicí, břišními svaly a pánevním dnem, které prostřednictvím nitrobřišního tlaku stabilizují páteř z přední strany. Za patologické situace sledujeme nedostatečnost ve funkci bránice, poruchu timingu při souhře bránice s břišními svaly, poruchu výchozího postavení hrudníku při stabilizaci páteře spojenou s nerovnováhou mezi horními a dolními fixátory hrudníku a převahu ve funkci povrchových extenzorů páteře. Vyšetření stabilizační funkce provádíme pomocí testů. Přes rozdílnost morfologických nálezů a jejich klinických projevů je dominantním postupem v konzervativní terapii cvičení, které ovlivňuje stav pomocí vnitřních sil. V léčebném konceptu dominuje edukace zaměřená na změnu svalové souhry při stabilizaci.

        Klíčová slova: vertebrogenní obtíže, extenzory páteře, stabilizace páteře, svalová souhra, vnitřní síly