Práce se zabývá problematikou natriuretických peptidů (atriální natriuretický peptid, ANP a natriuretický peptid typu B, BNP) u skupiny 80 nemocných hospitalizovaných pro nestabilní anginu pectoris a akutní infarkt myokardu. U osob s klinickými známkami srdečního selhávání byly významně vyšší koncentrace ANP i BNP než u osob bez projevů selhávání, rozdíl byl výraznější třetí den po přijetí nemocných, zejména u BNP. Celkem 32 % pacientů sledovaného souboru bylo bez známek srdečního selhávání a současně s normální ejekční frakcí levé komory (EFLK), z nichž přibližně u dvou třetin byly zvýšené koncentrace BNP. Ze zbývajících 68 % nemocných s klinickými známkami selhávání nebo sníženou EFLK měli téměř všichni zvýšené koncentrace BNP. Vztah mezi EFLK a BNP (r = –0,749) byl těsnější než vztah mezi EFLK a ANP (r = –0,341). BNP mělo těsnější vztah ke klasifikaci srdečního selhávání podle New York Heart Association (NYHA) a podstatně větší šíři hodnot než ANP. Průměrné koncentrace BNP u nestabilní anginy pectoris (65,1 ng/l) byly srovnatelné s koncentracemi u non-Q- -infarktu, tj. netransmurálního (62,2 ng/l), průměrná koncentrace u Q-infarktu, tj. transmurálního (147,4 ng/l), však byla více než dvojnásobná, jen 2 nemocní z 28 s Q-infarktem měli normální koncentrace BNP (pod 18,4 ng/l). Stanovení koncentrace BNP z odběru krve třetí den po přijetí nemocných na koronární jednotku má výhody jak proti ANP, tak proti odběru krve první den po přijetí. BNP má větší dynamický rozsah hodnot, lépe koreluje s klinickými známkami srdečního selhávání a hodnotou EFLK a diagnostikuje významný počet nemocných s klinicky a echokardiograficky nezjištěnými známkami srdečního selhávání.

        Klíčová slova: natriuretické peptidy, ANP, BNP, ejekční frakce levé komory, srdeční selhávání.