Východisko. Endokrinní orbitopatie je chronické oční onemocnění, charakterizované zánětem v parabulbárním a retrobulbárním prostoru a obvykle se vyskytuje u Gravesovy–Basedowovy tyreotoxikózy. Přestože patogeneze onemocnění není doposud zcela objasněná, je akceptováno, že se jedná o autoimunitní onemocnění, kdy cílem autoimunitní reakce jsou antigeny společně sdílené štítnou žlázou a tkání orbity. Pro diagnózu endokrinní orbitopatie jsou vysoce specifické a senzitivní autoprotilátky proti rekombinantnímu 1D proteinu. Metody a výsledky. Cílem práce bylo prokázat, zda jsou autoprotilátky proti 1D proteinu převážně nalézány u pacientů s klinicky vyjádřenou endokrinní orbitopatií. U 30 pacientů s klinicky vyjádřenou endokrinní orbitopatií jsme hodnotili tloušťku tří retrobulbárních očních svalů, postižených u endokrinní orbitopatie, stanovovali jsme parametry tyreoidálních hormonů a autoprotilátky proti receptoru tyreotropního hormonu. U všech pacientů jsme detekovali cirkulující autoprotilátky proti rekombinantnímu 1D proteinu. Autoprotilátky proti rekombinantnímu 1D proteinu jsme prokázali u všech pacientů s klinicky vyjádřenou endokrinní orbitopatií. Závěry. Imunoreaktivita nezávisela na délce trvání nebo závažnosti oční choroby ani na věku pacientů. Nenalezli jsme žádnou korelaci mezi tloušťkou očních svalů a titrem autoprotilátek proti receptoru tyreostimulačního hormonu, hladinami tyreostimulačního hormonu a volného tyroxinu a žádnou korelaci mezi tloušťkou očních svalů a dobou trvání nemoci.

        Klíčová slova: autoprotilátky, endokrinní orbitopatie, Gravesova–Basedowova tyreotoxikóza, oční sval, 1D protein.