Plasticita je přirozená vlastnost nervové tkáně, která umožňuje reagovat na podněty vnitřního a zevního prostředí dlouhodobými nebo trvalými změnami své činnosti. Pro aktivitu genetických programů neuroplastických mechanismů vývoje, adaptace i obnovy je určujícím podnětem charakter vnitřního prostředí nervové tkáně. Jeho aktuální stav je výsledkem rovnováhy mezi ději, které jej vychylují (činnost neuronů) a ději, které mají tendenci jej stabilizovat (činnost gliálních elementů, regulovaná permeabilita hematoencefalické bariéry). Funkčně významnou součástí extracelulárního prostoru nervové tkáně je i extracelulární matrix. Její komponenty selektivně zasahují do pohybu extracelulární tekutiny a vytvářejí prostředí pro migraci neuronů a pro růst dendritických a axonálních výběžků. K udržení dynamické stability vlastností vnitřního prostředí nervové tkáně přispívá také reakce vaskulárního systému, spočívající ve změnách perfuze a v řízení permeability hematoencefalické bariéry. Tato a další rozhraní mezi vnitřním prostředím nervové tkáně a jinými kompartmenty tělesných tekutin spoluvytvářejí a aktivně udržují specifické složení vnitřního prostředí nervového systému. Permeabilita hematoencefalické bariéry se mění v období vývoje nervového systému i při některých patologických stavech. Pohyb makromolekulárních látek do i z místa poškození představuje cestu, kterou se šíří signální molekuly mezi zdravou a poškozenou nervovou tkání. Umělé zvýšení permeability by mohlo usnadnit průnik látek aktivujících programy neuroplastických mechanismů adaptace či obnovy neuronálních okruhů.

        Klíčová slova: neuroplastické mechanismy, vnitřní prostředí nervového systému, extracelulární matrix, hematoencefalická bariéra