Vpráci autoři ověřují, zda při hodnocení stupně závažnosti diabetické retinopatie lzevyužítmetodumatematickéhozpracování obrazusítnicepomocí počítače.Tato metoda je založena na identifikaci cévních zakončení v zobrazené oblasti sítnice. Je stanoven předpoklad, že s růstem závažnosti nálezu roste i počet cévních zakončení ve spojitosti s procesem neogeneze. Ke zjištění počtu cévních zakončení autoři používajímetodiku Adaptive Contrast Control (ACC). Speciálním postupem jsou identifikována cévní zakončení a je stanoven jejich počet na sledované ploše sítnice. Metoda umožňuje určit kromě počtu cévních zakončení také celkovou délku cév, jejich objem, povrch, plochu, kterou pokrývají, a histogram velikosti průměru cév. Bylo vyšetřeno 19 pacientů (38 očí) se zcela fyziologickým nálezem na sítnici. Průměrný věk v souboru byl 37,3 roku. Dále bylo vyšetřeno 10 pacientů (20 očí) se středně pokročilou a pokročilou diabetickou retinopatií a 10 pacientů (20 očí) s rizikovou proliferativní diabetickou retinopatií. U každého pacienta byla provedena standardní digitální fotografie očního pozadí obou očí ve formátu „tif“ a každý ze snímků byl podroben matematické analýze. Soubor pacientů byl rozdělen na 3 skupiny (pacienti s fyziologickým nálezem, nálezem neproliferativní a nálezem proliferativní diabetické retinopatie). Vzávěru autoři prokazují, že se zvyšujícím se stupněmzávažnosti nálezu na retině roste i počet cévních zakončení.

        Klíčová slova: diabetická retinopatie, matematické zpracování obrazu sítnice, Adaptive Contrast Control (ACC), počet cévních zakončení