Je uvedeno a komentováno nové doporučení WHO–ADA pro laboratorní diagnostiku diabetu. K jeho realizaci v praxi je nezbytné obecně zavést měření plazmatické glukosy na lačno (FPG), důkladně optimalizovat jeho preanalytické procesy, redukovat bias rutinních měření na hodnotu blízkou nule realizací návaznosti měření na referenci a docílit hodnot opakovatelnosti měření pod 1 %. I za těchto podmínek je zřejm é, že interval mezi dvěma rozhodovacími limity WHO–ADA (6,1–7,0 mmol/l) je příliš úzký; jednak tvoří šedou zónu, kterou nelze dia- gnosticky relevantně vyhodnotit a jednak se překrývá s referenčním intervalem u nediabetických jedinců. Případné přepočty FPG z výsledků měření v krvi nebo výsledků, získaných přístroji na bázi biosenzorů jsou zatíženy nevhodně vysokou nejistotou. Demonstruje se nedostatečná úroveň vzájemné shody různých kalibrá- torů získaných od různých výrobců. Výsledky mezilaboratorního porovnávání jasně ukazují, že v českých laboratořích jsou obecně výsledky měření glukosy významně nadhodnocovány, což v principu vede k zvýšenému počtu falešně negativních detekcí diabetu. Je ukázána aplikace přístupu hodnocení nejistoty měření glukosy v rutinní laboratoři a její vliv na způsob interpretace rozhodovacích limitů.

        Klíčová slova: diagnóza diabetu, doporučení WHO–ADA, glukosa v plazmě, přesnost a pravdivost měření, optimalizace preanalytiky a měření.