Souhrn:
Zinek podávaný dlouhodobě v nadbytku pacientům s Wilsonovou chorobou významně blokuje
resorpci mědi ve střevě, zabraňuje jejímu hromadění a toxickému působení v organismu. Sledova-
li jsme vliv jeho dlouhodobého podávání na koncentraci mědi, zinku a selenu v plazmě, aktivitu
superoxiddismutázy v erytrocytech a glutathionperoxidázy v plné krvi.
U sedmi pacientů s Wilsonovou chorobou, léčených zinksulfátem v denní dávce 136 mg elementár-
ního zinku po dobu 1,5 roku (18 měsíců), jsme stanovili koncentraci zinku, mědi, selenu a cerulo-
plazminu v plazmě, aktivitu superoxiddismutázy v erytrocytech, aktivitu glutathionperoxidázy
v plné krvi a odpad zinku a mědi močí za 24 hodin. Očekávané nálezy vzhledem k diagnóze sledo-
vaných pacientů a způsobu jejich léčby; zvýšená koncentrace zinku v plazmě a jeho zvýšený od-
pad močí, snížená koncentrace mědi a ceruloplazminu v plazmě a zvýšený odpad mědi močí. Dále
jsme zjistili významně vyšší koncentraci selenu v plazmě a významně vyšší aktivitu superoxiddis-
mutázy v erytrocytech (p < 0,05). Zvýšení aktivity glutathionperoxidázy v plné krvi nebylo u sle-
dovaných pacientů významné (p < 0,05).
Změny v hodnotách sledovaných parametrů u pacientů s Wilsonovou chorobou léčených dlouho-
době zinkem naznačují možnost existence vzájemné interakce zinku i s jinými stopovými prvky
s dopadem na činnost odpovídajících metaloenzymů, v tomto případě v oblasti antioxidačních
systémů.
Klíčová slova:
Wilsonova choroba - Zinek - Měď - Selen - Superoxiddismutáza - Glutathionperoxi-
dáza - Léčba.
|