Teorie fokální infekce byla ovlivněna rozvojem bakteriologie na počátku minulého století. Předpokládala, že ohraničená chronická infekční ložiska v organismu, tzv. fokusy, by mohly mít za následek různá systémová onemocnění. Chirurgické odstraňování fokusů se stalo standardním postupem v řadě lékařských oborů. Tisíce pacientů byly v dobré víře podrobeny extrakcím zubů, tonzilektomiím a dalším zákrokům, aniž byl kontrolovanými studiemi doložen užitek těchto procedur. Souvislost mezi systémovým onemocněním a místní infekcí lze považovat za prokázanou např. u revmatické horečky po streptokokově nazofaryngitidě, u Reiterova syndromu (po urogenitální infekci chlamydiové nebo po střevní infekci salmonelové či yersiniové) nebo u hemolyticko-uremického syndromu po střevní infekci serotypem 0157:H7 Escherichia coli. V poslední době je popisována řada možných vztahů at mezi infekcí určitými mikroby a např. revmatickou artritidou (Proteus mirabilis) nebo aktivní Bechtěrevovou chorobou (Klebsiella pneumoniae), nebo mezi infekcí parodontu a tak rozličnými stavy, jako je infarkt myokardu nebo předčasný porod. Žádná z těchto prací však zatím nepřinesla důkaz o kauzální souvislosti mezi infekcí a příslušným onemocněním.

        Klíčová slova: fokální infekce - historie - artritida - revmatická horečka - periodontitida - endokarditida - idové vyrážky - Guillainův-Barrého syndrom.