Východisko. Koncem 80. let minulého století byl oxid dusnatý použit terapeuticky jako významný selektivní vazodilatátor v léčbě akutního respiračního selhání provázeného vysokou plicní cévní rezistencí u dětí i dospělých. Metody a výsledky. Práce shrnuje fyziologické aspekty působení oxidu dusnatého v organizmu. Zároveň je předložen soubor 33 pacientů (skupina I – 26 novorozenců, skupina II – 7 dětí), u kterých byla v léčbě použita selektivní plicní vazodilatace pomocí oxidu dusnatého. Podle reakce na oxid dusnatý byli rozděleni na podskupinu respondér a nonrespondér. K hodnocení stavu oxygenace byly použity indexy OI (oxygenační index) A-aDO2 (alveoloarteriální diference) a paO2 /FiO2. Výsledky. Ve skupině I (novorozenci ) byly zjištěny statisticky významné rozdíly uvedených indexů mezi respondéry a nonrespondéry. Ve skupině II se statistická významnost nepodařila prokázat. Výsledky lze srovnat s literárními údaji.

        Klíčová slova: oxid dusnatý, respirační selhání.