Souhrn:
Příčinou některých chorob jsou poruchy iontových kanálů, které se v klasifikaci dnes vyčleňují jako
samostatná skupina a označují anglickým termínem channelopathies. Mohou být kongenitální, gene-
ticky podmíněné i autoimunitní (protilátkově zprostředkované) a týkají se hlavně svalů včetně nervo-
svalového spojení, periferních nervů a CNS. Je uveden přehled poruch sodíkových, chloridových,
draslíkových a vápníkových kanálů i některé dosud neznámé poruchy iontových kanál ů a základní
charakteristika jednotlivých jednotek. V současné době jsou známé následující poruchy iontových
kanálů: Poruchy sodíkového kanálu, mezi které se řadí: hyperkalemická periodická obrna, paramyo-
tonia congenita, myotonia fluctuans a permanens, myasthenia gravis, maligní hypertermie typ 2
a syndrom dlouhého Q-T intervalu typ 3. Poruchy chloridového kanálu, které vyvolávají kongenitální
myotonii Thomsenovu a Beckerovu. Poruchy draslíkového kanálu s jednotkami: získaná neuromyoto-
nie, epizodická ataxie s myokymiemi a syndrom dlouhého Q-T intervalu typu 1 a 2. Poruchy vápníko-
vého kanálu, které způsobují hypokalemickou periodickou paralýzu, maligní hypertermii typu 3,
epizodickou ataxii typu 2, spinocerebelární ataxii typu 6, familiární hemiplegickou migrénu a Lam-
bert-Eatonův myastenický syndrom.
Klíčová slova:
iontové kanály, periodické obrny, myotonie, paramyotonie, neuromyotonie
|