Prevalence bércových vředů se udává kolem 1 %, z nich přibližně 75 % je venózního původu. Předpokladem pro vznik venózních vředů je ambulatorní žilní hypertenze, způsobena nejčastěji refluxem v povrchních žilách, méně často posttrombotickým syndromem. Mezi závažností ambulatorní žilní hypertenze a výskytem venózních vředů existuje pravděpodobně lineární závislost. Venózní vředy vznikající v důsledku výrazného refluxu v povrchních žilách se označují jako vředy varikózní a vyskytují se častěji než vředy posttrombotické. Krosektomie je schopna odstranit hemodynamickou poruchu, která je zodpovědná za vznik varikózních vředů, a vytvořit tak podmínky pro rychlé a většinou i definitivní zhojení těchto vředů. U nemocných, kde kromě refluxu v saféně se zjistí současně i reflux ve stehenní žíle, je reflux v saféně oním faktorem, který určuje klinickou závažnost žilního onemocnění, zatímco reflux ve stehenní žíle je hemodynamicky bezvýznamný. Selektivní vyřazení refluxu v saféně stačí k obnovení fyziologických hemodynamických poměrů u těchto stavů. Kompresivní terapii, která je dosud nejběžněji používanou metodou při léčení bércových vředů, je nutno považovat za léčení symptomatické, které není schopno změnit podstatu ambulatorní žilní hypertenze, i když správně přiložený kompresivní obvaz ovlivňuje pozitivně žilní hemodynamickou poruchu. Při diagnostickém procedere u nemocných s bércovými vředy je nutno vytřídit ony nemocné, jejichž žilní porucha je způsobena refluxem v povrchních žilách, neboť odstranění refluxu v saféně může tyto nemocné definitivně zbavit jejich utrpení.

        Klíčová slova: bércový vřed – ambulatorní žilní hypertenze – krosektomie