Souhrn:
Aktivní jizvy mohou sloužit jako model poruch měkkých tkání. Měkké tkáně dokonale obklopují
hybnou soustavu. Musí se proto volně protahovat a vzájemně pohybovat v harmonii s klouby a svaly.
Jsou to aktivní jizvy, které narušují tento pohyb a tím narušují funkci celé pohybové soustavy. Klinicky
je poznáváme právě tím, že protažitelnost povrchu je porušena, že je změněna podkožní řasa, že
jejíhluboké vrstvy se volně proti sobě a proti kosti nepohybujía že v dutině břišníhmatáme rezistenci,
která povoluje při jemném stlačování.
Vlastní materiál dostatečně sledovaných pacientů obsahuje 51 pacientů, povětšinou operačních
jizev. Šlo při tom o pacienty trpící běžnými bolestivými funkčními poruchami ve všech částech
pohybové soustavy. Terapie spočívala v prvé řadě v metodě léčení měkkých částí pomocí fenoménu
bariéry.
Neboť u funkčních poruch jde zpravidla o multifaktoriální onemocnění, tak také jizva může být pouze
jedním z faktorů, rozhodující je její relevantnost. Ukázala se jako vysoce relevantní u 36 pacientů,
částečně relevantní u 13 zcela bezvýznamná u 3 pacientů.
Léčení aktivních jizev bývá vysoce významné a úspěšné u velkého počtu pacientů, zejména po
operacích.Pokud však aktivní jizvy nepoznáváme a neléčíme jsou důležitou příčinou terapeutického
neúspěchu a recidiv. Jsou proto významným článkem manipulační léčby.
Klíčová slova:
aktivní jizvy,měkké tkáně, fenomén bariéry, relevantnost,funkční poruchy
pohybové soustavy
|