Flumazenil byl vyvinut v roce 1979 behem hledání specifických agonistu benzodiazepinových receptoru popsaných v roce 1977. Registrován byl v roce 1987 ve Švýcarsku firmou Roche pod firemním názvem Anexate jako antagonista úcinku benzodiazepinu.Vzhledem k jeho krátkému efektu byly hledány další deriváty. Výsledkem byl preparát Sarmazol užívaný ve veterinární medicíne a další látky využívané pouze experimentálne. Flumazenil byl používán v anesteziologii a intenzivní péci intenzivne v 80. a zacátkem 90. let minulého století, pozdeji jeho obliba i díky vysoké cene klesá. V clánku jsou rozebrány jednotlivé indikace flumazenilu: odstranení paradoxní reakce na midazolam a antagonizace sedace pri vedomí navozené midazolamem pri použití ruzných dávek. Bežná nitrožilní dávka 0,5 mg urychlí psychomotorické zotavení ze sedace midazolamem do 60 minut po aplikaci. Flumazenil lze podat i intranazálne nebo rektálne, zejména u detí. Zajímavým úcinkem flumazenilu je antagonizace sedace navozené halotanem, potenciace hypnotického úcinku propofolu a antinociceptivního úcinku morfinu.

        Klíčová slova: benzodiazepiny – flumazenil – historie