Článek se zabývá sociální fobií, uvádí nejběžnější příznaky a upozorňuje na tuto problematiku v rámci primární péče. Vymezuje její epidemiologii, komorbiditu s jinými psychickými poruchami, z psychologického hlediska popisuje diferenciální diagnostiku, etiopatogenezi s přihlédnutím k vysvětlení neurobiologických mechanismů sociální fobie za pomoci zobrazovacích metod a uvádí přehled rizikových faktorů. Zabývá se psychologickými teoriemi pro rozvoj, vznik a udržování sociální fobie, nejdříve z pohledu behaviorálního, dále z pohledu současných kognitivních teorií, a nakonec z pohledu neuropsychologie, kde klade důraz na význam zpracování informací pro vznik, rozvoj a udržování sociální fobie. V další části přehledně popisuje kognitivně-behaviorální model sociální fobie a metody kognitivně behaviorální terapie, jako edukaci, nácvik sociálních a komunikačních dovedností, expozici a kognitivní restrukturalizaci. V poslední části se zabývá specifikami sociální fobie u pacientů v neurologii, zejména u pacientů s epilepsií, protože zde kognitivní přesvědčení o kritice a negativním hodnocení druhých vzniká až sekundárně, jako důsledek chronického somatického onemocnění.

        Klíčová slova: sociální fobie - epilepsie - kognitivně-behaviorální terapie - primární péče.