Syndrom diabetické nohy v kombinaci s aterosklerotickým postižením bércových tepen vede ke kritické ischemii a gangréně. Pokus o revaskularizaci je často jedinou možností jak zachránit končetinu. V poslední dekádě se metodou volby při řešení těchto nejtěžších stadií chronické kritické ischemie končetiny stal na moderních pracovištích pedální bypass. Jeho cílem je přemostění obliterovaného bércového tepenného řečiště. Alternativou v některých případech je angioplastika bércových tepen. Podmínkou je příznivý angiografický nález (krátká stenóza bércové tepny s dobrým výtokem na periferii). V takových případech považujeme PTA (eventuálně v kombinaci se stentem) za metodu první volby. Tam, kde se jedná o víceetážové nebo difuzní postižení bércových tepen nebo v případě komplikace po PTA (uzávěr, disekce) s následnou ischemií končetiny, volíme revaskularizaci bypassem. V námi sledovaných souborech je průchodnost pedálních bypassů (30 pacientů) po 12 měsících 90 %, průchodnost bércových tepen 6 měsíců po PTA (18 pacientů) je 78 %. Vzhledem k tomu, že každá z metod má své přednosti i nevýhody, doporučujeme individuální přístup ke každému nemocnému. Při zhodnocování angiografického nálezu pacientů s postižením bércových tepen metodu PTA nekonfrontujeme s metodou pedálního bypassu a využíváme toho, že oba přístupy se vzájemně doplňují.

        Klíčová slova: perkutánní transluminální angioplastika – obliterace bércových tepen – pedální bypass