Autoři upozorňují na problematiku diagnostiky bipolární deprese, která bývá nejčastěji mylně diagnostikována jako unipolární deprese se všemi konsekvencemi. Při akutní léčbě se můžeme setkat s nemocnými již léčenými stabilizátory nálady (pak přichází v úvahu optimalizace hladin a dávek) nebo dosud neléčenými (pak preferujeme lithium a lamotrigin). V případě neúspěchu monoterapie obvykle přidáváme antidepresiva. Přes konsenzus četných algoritmů nebývá bipolární deprese často stabilizátory léčena. Autoři zmapovali situaci na Psychiatrické klinice FN v Brně. Retrospektivně bylo identifi kováno celkem 33 nemocných hospitalizovaných v průběhu dvou roků (listopad 2001 – listopad 2003) pro bipolární depresi. Při přijetí bylo 24 % diagnostikováno jako unipolární deprese, 12 % přicházelo k hospitalizaci po suicidálním pokusu, 12 % nebylo před přijetím léčeno, 51 % přicházelo se stabilizátory nálady. Při propuštění odcházelo více nemocných se stabilizátory nálady (51 % vs 81 %, p=0,01).

        Klíčová slova: bipolární deprese, unipolární deprese, stabilizátory nálady, antidepresiva.