Trepanace – starobylá chirurgická metoda
Škvařilová B.1, 2, Povýšil C.3, Horák M.4, Kyzlinková K.1
1Hrdlička Museum of Man, Faculty of Science, Charles University, Prague, 2Faculty of Humanities, Charles University, Prague, 3Department of Pathology, 1st Medical Faculty, Charles University, Prague, and 4Radiodiagnostic Clinic, 1st Medical Faculty, University Hospital Bulovka, Prague, Czech Republic |
|
Souhrn:
Trepanace lebky je starobylý chirurgický výkon, který byl
prováděn na celém světě od neolitu do dnešních dob. Nejstarší
nález trepanované lebky pochází z doby před 7000
lety. Různé metody trepanací (škrábáním, řezáním, vrtáním
a vykružováním) se používaly z terapeutických i rituálních
důvodů, především u mužů. Pravděpodobnost přežití
výkonu se pohybovala mezi 25 a 75 %, riskantní byla
metoda vrtání vč. vykružování, a především řezání.
U tří trepanovaných lebek, které pocházejí z kolekce
Hrdličkova muzea člověka Univerzity Karlovy, byla
provedena makroskopická, CT a histopatologická
analýza, která ukázala dva typy defektu. U prvého typu jsou okraje otvoru zaoblené a v různém stupni překryté
kortikální vrstvou stejné struktury jako vnitřní i zevní
povrch okolní kosti. Takové případy představují
výsledek hojení defektu u osob, které výkon přežily
a rána se překryla nově vytvořenou kortikální kostí
(lebka č. 1). Nelze však vyloučit kongenitální původ
obdobných defektů. Druhý typ defektu, bez překrytí
okrajů trepanační rány kortikální kostí a s viditelnou
diploe, mohl být způsoben postmortální trepanací za
magickým účelem, nebo úmrtím pacienta během či
krátce po operaci, kdy reparační proces byl příliš krátký
k vytvoření nové kortikální vrstvy (lebka č. 2 a 3).
Klíčová slova:
|