Cíl práce: Analýza preeklampsie a eklampsie, jednoho z hlavních článků život ohrožujících stavů mateřské morbidity, s vysokým dopadem na mateřskou mortalitu v České republice do konce 70. let. Naším cílem bylo připomenout hlavní příčinné souvislosti na konkrétním klinickém průběhu jednotlivých případů úmrtí, vytýčit hlavní chyby a omyly a statisticky zpracovat frekvenční analýzu a základní charakteristiky jednotlivých rizikových skupin. Typ studie: Retrospektivní epidemiologická studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze; Ústav pro péči o matku a dítě, Praha-Podolí; I. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze. Metody: Analýza 31 případů mateřských úmrtí v souvislosti se závažnou preeklampsií a eklampsií v České republice v období 1978–2000 s využitím databáze 470 případů mateřských úmrtí za sledované období. Analyzovali jsme klinický průběh jednotlivých případů se zaměřením na porodnické operační výkony a klinický management. Posuzovali jsme časové souvislosti život ohrožujících komplikací, věk ženy a její paritu a místo úmrtí. Výsledky: V České republice zemřelo v souvislosti se závažnou preeklampsií a eklampsií (A1) 36 žen za sledované období, což představuje 7,7 % celkové mateřské úmrtnosti. Skupina A1 byla na 5. místě příčin úmrtí žen v gestaci. Analyzovali jsme 31 případů úmrtí v bezprostředním souvislosti s těžkou preeklampsií a eklampsií.V období 1978–1990 byl jeden případ úmrtí v této skupině na 74 263 živě narozených dětí, zatímco v období 1991–2000 to již bylo pouze 1 úmrtí na 171 137 živě narozených. U 15 žen (48 %) však péče neodpovídala možnostem prevence, diagnostiky a terapie. Závažné případy preeklampsie a eklampsie byly častější u starších žen a u multipar. První skupinu (61 %) tvoří ženy s manifestními konvulzemi, z nichž 25 % mělo křeče v poporodním období a několik mělo jen mírné symptomy preeklampsie v období před porodem. Eklamptické záchvaty, pokud přešly do kómatu, byly v 10 případech komplikované DIC. Ve dvou případech bylo pozorováno předčasné odlučování lůžka. Kromě klasických příznaků preeklampsie bylo v této skupině 5 případů vícečetného těhotenství, anamnéza kolísavé hypertenze, hepatopatie v předchozím těhotenství a chronická nefróza. Druhou skupinu (39 %) tvoří případy bez křečí. U těchto případů se vyskytly poruchy jaterního a renálního selhání, v 5 případech nastalo nitrolební krvácení; několik případů mělo kombinaci symptomů. DIC byl přítomen v 6 případech. V obou skupinách bylo 5 případů s kožními krvácivými projevy, trombopenií, příznaky DIC a hepatorenálního selhání, které bychom podle současné klasifikace řadili k HELLP syndromu. Většina žen zemřela v poporodním období (87 %), většinou po akutních operativních porodech. Skutečnost, že žádná žena nezemřela v těhotenství poukazuje na snahu provést život zachraňující operaci. V období termínu porodilo 42 % žen. Zejména na počátku sledovaného období jsme pozorovali tendenci prodlužovat délku gestace ve snaze zachránit novorozence. Úmrtí plodu nebo novorozence ve sledovaném souboru nastalo v 71 %. Těhotenství byla ukončena operačně v 71 % případů, většinou císařským řezem. Více než v polovině případů bylo operováno v kómatu. Poukazujeme na hlavní chyby a omyly v organizaci péče, v primární prevenci, v diagnostice a v následné péči. Závěr: Pozitivní výsledky v oblasti mateřské mortality v souvislosti s těžkou preeklampsií a eklampsií v posledních 10 letech jsou důsledkem zlepšených diagnostických a terapeutických opatření v našem oboru, zejména však v neonatální péči, neboť porodníci v současné době ukončují těhotenství dříve než bývalo obvyklé, jakmile nastane progrese symptomů preeklampsie. Zaměřuje se na včasné rozpoznání koagulopatií v kombinaci s preeklampsií, zejména pak na včasný záchyt a léčbu HELLP syndromu.

        Klíčová slova: epidemiologie, mateřská mortalita, preeklampsie, operativní porod