Cíl: Zhodnocení chirurgických komplikací a možností jejich léčby po náhradě jícnu žaludkem. Metoda a materiál: Retrospektivní studie klinických a patologických dat 25 dětí po provedené náhradě jícnu žaludkem za období 1992–2005. Indikací pro náhradu jícnu žaludkem byla u 18 dětí atrézie jícnu s velkou vzdáleností pahýlů a u 7 dětí rozsáhlá striktura jícnu po poleptání. Výsledky: V souboru bylo 25 dětí operovaných v průměrném věku 12,5 roku (v rozmezí 8–13,3 let). V časném pooperačním období jsme u 7 dětí (28 %) prokázali píštěl v oblasti krční ezofagogastrické anastomózy, která se ve všech případech zhojila při konzervativním postupu. U pěti dětí (20 %) se vyvinula striktura v oblasti pyloru, kterou se podařilo u čtyř dětí vyřešit balonkovou dilatací. Během dlouhodobého sledování jsme u 9 dětí (36 %) diagnostikovali strikturu v oblasti ezofagogastrické anastomózy, kterou jsme řešili opakovanými balonkovými dilatacemi. Jedno dítě jsme operovali pro ileus z adhezí a u jednoho dítěte jsme museli znovu založit výživou jejunostomii. Jedna dívka zemřela doma, rok po operaci na zástavu dechu při aspiraci. Závěry: Transpozice žaludku je v dětském věku vhodnou metodou pro náhradu jícnu, která umožňuje většině pacientů dobrou kvalitu života. Výskyt časných i pozdních chirurgických komplikací odpovídá závažnosti onemocnění a vyžaduje léčbu a dlouhodobé sledování na specializovaném pracovišti.

        Klíčová slova: náhrada jícnu – transpozice žaludku – striktura anastomózy jícnu – píštěl v anastomóze