Limitujícímifaktory časné kardiochirurgické rehabilitace pacientů po operacích srdce jsou vedle rizika různých oběhových komplikací dány především celkovou dekondicí polymorbidních operantů, syndromem algického hrudního krunýře a problematikou nezhojených operačních ran (podélná sternotomie, torakotomie, sutury po odběrech štěpů z končetin). Dominuje výrazná nekardiální bolest hrudníku v oblasti sternotomie, spojená s dechovou insuficiencí a rizikemvzniku nestabilníhosterna. Vyskytuje se i bolest jícnového původu (GERD), viscerální bolest se segmentální propagací (Th 4-11), jakož i vertebrogenní interskapulární a periskapulární bolest a akrální parestezie horních končetin. Zátěžová ergometrie je pro riziko dehiscence sutur a zkreslení výsledku extrakardiálními faktory možná až po zhojení operačních ran. Cílem rehabilitace je docílit u pacientů dobrou toleranci zátěže na úrovni běžných každodenních aktivit, ale také je naučit stanovit jednoduchým způsobem adekvátní zátěž preventivního fyzického tréninku.Lze využít stanovení individuální přiměřené zátěže dle dušnosti podle metodiky „mluvit, zpívat, těžce dýchat“, či stanovení tréninkového pulsu (TTF) a limitní TF dle orientačního vzorce TTF = (220 – věk). 0,75 nebo využít tzv. Corridor walking testu (CWT) a korelace mezi CWT/6 min. a spiroergometricky stanovenou max. spotřebou O2.

        Klíčová slova: koronární revaskularizace, podélná sternotomie, prevence nestabilního sterna, dráždivý jícen, respirační fyzioterapie, tréninková tepová frekvence, Corridor walking test, severská chůze