V článku je popsán vývoj názorů na povahu a léčení varixů a bércových vředů od starověku až do naší doby. Zatím co v antickém období (Hippokrates, Celsus, Galen) nebyly názory na povahu tohoto onemocnění a jeho léčení v podstatě v rozporu s dnešními poznatky, od 11. až do poloviny 19. století převládly pod vlivem Avicennovy humorální teorie kuriózní názory, které se udržely po osm století jako oficiální nauka. Podle nich se ve varixech hromadila černá žluč a tělu nebezpečné tekutiny. Proto bylo odmítáno i bandážování varixů z obavy, aby tyto zlé tekutiny nezaplavily tělo a nezpůsobily pominutí smyslů nebo jiné závažné onemocnění. Naopak vznik bércových vředů byl považován za blahodárnou situaci pro nemocného, neboť tělo se tím zbavovalo oněch nebezpečných tekutin. Základy moderní chirurgie varixů položili Madelung, Trendelenburg a Babcock na přelomu 19. a 20. století. Trendelenburgovou zásluhou je, že do flebochirurgie přinesl principy fyziologického a patofyziologického uvažování. V dalším průběhu názory na roli insuficientních bércových perforátorů při tvorbě bércových vředů prezentované především Cockettem a jeho následovníky představují opět určité vykolejení mimo sféru evidence based medicine. I když většina flebologů a flebochirurgů ještě v současné době pokládá teorii insuficientních perforátorů za správnou, její podstata byla opětovně vyvrácena přesnými hemodynamickými měřeními a objektivně prokázanými skutečnostmi. Evidence based medicine, jejíž základy položil Trendelenburg před více než sto lety, si ve flebologii jen obtížně razí cestu.

        Klíčová slova: varixy – bércové vředy