V práci byla sledována rychlost uvolňování rtuti do modelového roztoku slin ze souboru šesti výšeměďnatých a jednoho klasického amalgámu. Časový úsek měření byl 10 dní až 36 měsíců od přípravy vzorků. U většiny materiálů byly až do stáří 15 měsíců zaznamenány významné poklesy, nejnižší rychlost uvolňování rtuti trvale vykazoval Tytin. Klasický amalgám se svými výsledky od chování celé skupiny studovaných materiálů nelišil. V práci je dokumentována závislost rychlosti uvolňování rtuti na jejím obsahu ve výplni.

        Klíčová slova: zubní amalgám – uvolňování rtuti – časová závislost