Cílem studie bylo ozřejmit vliv autolýzy na imunohistochemickou detekci neuron-specifické enolázy (NSE), b-amyloid prekursor proteinu (b-APP) a ubiquitinu v mozkové tkáni. Vyšetření se týkalo 6 zemřelých bez mechanického traumatu CNS a 6 osob s kraniocerebrálním poraněním s dobou přežití 6 hodin až 3 dny. U všech zemřelých byla pitva provedena do 24 hodin po smrti. Pro imunohistochemické vyšetření byly odebrány tkáňové excize mozku ze standardních míst. První excize tkáně byly vloženy do 10% pufrovaného formolu při postmortálním intervalu 24 hodin. Ostatní tkáňové řezy byly podrobeny autolýze při pokojové teplotě a postupně vkládány do formolu v intervalu 24 hodin, přičemž nejdelší postmortální interval byl 168 hodin, tj. 7 dní. K vizualizaci navázané primární protilátky byl zvolen biotin-streptavidinový systém značený alkalifosfatázou. V souboru 6 zemřelých po kraniocerebrálním poranění byly ve 4 případech prokázány axonální léze ve smyslu axonálních otoků až tvorby retrakčních sféroidů. Poškozené axony vykazovaly pozitivitu při vyšetření se všemi sledovanými protilátkami, přičemž i při postmortálním intervalu 168 hodin bylo možné odlišit poškozené a nepoškozené axony. V souboru 6 zemřelých bez mechanického traumatu CNS byly zjištěny v 5 případech axonální otoky, které však nevykazovaly pozitivitu s protilátkami anti-NSE ani anti-b-APP. Při postmortálním intervalu 24 hodin byla v této skupině ve 3 případech zjištěna pozitivita ubiquitinu v axonech, avšak již při postmortálním intervalu přesahujícím 2 dny vykazovaly axony pozitivitu ubiquitinu u všech 6 vyšetřovaných. Hrudkovitá depozita této látky bylo možné prokázat v axonech i mimo axonální struktury.

        Klíčová slova: imunohistochemie - neuron-specifická enolasa - b-amyloid prekursor protein - ubiquitin - autolýza