Důležitou součástí komplexní terapie bakteriálních infekcí u kriticky nemocných pacientů je,mimo jiné,i včas zahájený antibiotický režim,a proto není možné čekat na výsledek mikrobiologického kultivačního vyšetření.Přesto lze zvolit,na základě znalosti nejčastějších bakteriálních původců jednotlivých onemocnění a jejich rezistence k antimikrobním preparátům na konkrétní jednotce intenzivní péče,optimální schéma iniciální antibioterapie. Zásadní otázkou zůstává indikace antibiotické léčby,kterou je nutné považovat za rizikový faktor z pohledu selekce bakteriálních kmenů s vyšší mírou primární rezistence (např.enterokoky Pseudomonas aeruginosa,Acinetobacter baumannii,Stenotrophomonas maltophilia)a rovněž bakterií se sekundární,získanou rezistencí (např.methicilin-rezistentní kmeny stafylokoků,enterobakterie s produkcí širokospektrých beta-laktamáz).Tyto multirezistentní bakteriální kmeny mají často i vyšší míru patogenity.Z tohoto důvodu by měla být antibiotická léčba omezena pouze na klinicky prokázané bakteriální infekce,eventuálně velmi pravděpodobné.Aplikaci antimikrobních preparátů jen z důvodu tzv.pokrytí pacienta je nutné odmítnout jako neopodstatněnou a rizikovou.

        Klíčová slova: intenzivní péče –bakteriální infekce –iniciální antibiotická léčba