Pacienti s diagnózou suspektní poleptání jícnu tvoří 15%všech akutně hospitalizovaných pacientů na klinice. Vzhledem k závažnosti onemocnění, jeho možným následkům a komplikacím autoři považují u všech podezření na požití leptavé látky za prioritní provést včasná diagnosticko-terapeutická opatření na specializovaném pracovišti ORL, které má zázemí ARO se zkušenostmi s otravami, a chirurgického pracoviště, kde se provádějí operace hrudní části jícnu. Základní postupy zahrnují zejména časnou rigidní ezofagoskopii pro určení tíže poleptání; flexibilní ezofagoskopii považují za riskantní. Podle ezofagoskopického nálezu rozdělují poleptání do čtyř stupňů. Pacienty s poleptáním I. stupně pouze sledují, při nálezu poleptání II. a III. stupně indikují zavedení nazogastrické sondy na dobu šesti týdnů, dvoustupňovou léčbu kortikosteroidy a podávání nitrožilních antibiotik v prvém týdnu po poranění. Při poleptání IV. stupně ponechávají sondu delší dobu, snaží se udržet co nejširší lumen jícnu a zvažují ve spolupráci s chirurgem indikaci a nejvhodnější dobu provedení náhrady jícnu. Nejčastější akutní komplikací poleptání polykacích cest je edém vchodu hrtanu, jenž musí být v případě nepostačující farmakologické intervence řešen intubací, výjimečně je potřeba zajistit dýchací cesty tracheotomií. Nejčastější pozdní komplikací je postkorozivní striktura, která většinou dobře reaguje na balonkovou dilataci. Rozsáhlé striktury omezující lumen jícnu, které zhoršují možnost příjmu potravy a které se nedaří balonkovou dilatací ovlivnit, jsou indikovány k náhradě jícnu. Nejzávažnější komplikací v oblasti hrudníku je mediastinitida a aortoezofageální píštěl. Prognóza pacientů s poleptáním jícnu I. až III. stupně je celkově dobrá. Poleptání IV. stupně je stavem závažným, ohrožujícím život. Uváděné diagnosticko-terapeutické postupy vycházejí z publikovaných výsledků výzkumu.

        Klíčová slova: poleptání, jícen, děti, rigidní ezofagoskopie