Cíl: Cílem práce je zhodnotit první zkušenosti s prováděním flebografií a fistulografií u nemocných v chronické renální insuficienci pomocí oxidu uhličitého. Materiál a metoda: V období 3-12/2000 (9 měsíců) autoři provedli flebografii horních končetin nebo fistulografii dialyzačních zkratů pomocí oxidu uhličitého u patnácti nemocných. Použili buď samotný oxid uhličitý nebo v kombinaci s jodovou kontrastní látkou. Jednalo se o nemocné v terminálním stadiu ledvinného onemocnění, a to jednak před našitím zkratu, nebo s malfunkčním zkratem u dosud nedialyzovaných, nebo u dialyzovaných nemocných s reziduálními renálními funkcemi. Výsledky: Všechna vyšetření byla technicky úspěšná, nálezy byly hodnoceny dvěma lékaři zkušenými v diagnostice a intervenční léčbě dialyzačních zkratů. Obecně bylo lepší zobrazení centrálních žil než periferních, dále při angiografii oxidem uhličitým byla tendence nadhodnocovat stenózy zkratu. Pokud byla prováděna intervenční léčba, byl nález verifikován nástřikemjodovou kontrastní látkou. V jednom případě (7 %, n = 15) nebyla korelace nálezu. U žádného nemocného nedošlo k vážným komplikacím v souvislosti s výkonem, u jednoho nemocného (7 %, n = 15) došlo k refluxní náplni vertebrální tepny s přechodnou cefaleou a poruchou zraku, stav se upravil bez léčby, takže ho lze považovat za méně závažnou komplikaci. Závěr: Použití oxidu uhličitého u této skupiny nemocných autoři považují za plně indikované a diagnosticky dostatečně výtěžné. Použití tohoto kontrastního média je při nitrožilním vstřiku bezpečné, dbáme-li na prevenci refluxu do vertebrálního povodí.

        Klíčová slova: oxid uhličitý - kontrastní látky - flebografie - fistulografie