Vývojové poruchy řeči jsou v odborné literatuře definovány nejednotně. O dětech s obtížemi při osvojování si mateřské řeči se referuje jako o dětech, které mají vývojovou afázii, vývojovou dysfázii, opožděnou řeč, specifickou vývojovou poruchu řeči a nejvíce specifické řečové postižení. Termín, který se nejčastěji používá, je SLI – specific language impairment. Sledování vývojových poruch řeči je zaměřeno na děti s vážnými problémy s rozuměním řeči, kdy je snaha zjistit, do jaké míry jsou tyto obtíže sluchové či jazykové. Hledají se souvislosti mezi vadnou řečovou produkcí a abnormální řečovou percepcí. V centru vývojové poruchy je zhoršené sluchové vnímání. V posledních letech se vývojové poruchy řeči řadí i mezi poruchy centrálního sluchového zpracování zvukových signálů (CAPD – central auditory processing disorder). Na našem pracovišti používáme tradiční dělení podle Nováka na vývojovou dysfázii, vývojovou dysarthrii a kombinované formy vývojových poruch řeči, i když se nabízí termín porucha zpracování řečového signálu.

        Klíčová slova: vývojové poruchy řeči, centrální sluchové zpracování.