Toxický autonomní adenom, independentní adenom štítné žlázy, patří mezi tři nejčastější příčiny hypertyreózy, resp. tyreotoxikózy (vedle Graves-Basedowovy nemoci a polynodózní toxické strumy). Výskyt multifokální či disperzní autonomie je zcela vzácný. Všechny tyto stavy jsou charakterizovány sekrecí tyroidálních hormonů bez ohledu na potřeby organismu. Tím je podmíněn klinický obraz onemocnění. Projevy jsou podobné klasické GB chorobě, i když v mírnější formě. Moderní diagnostika se opírá o laboratorní vyšetření, sonografii (FNAB), scintigrafii. Strategii terapie určuje endokrinolog, využívá tyreostatik. Definitivní léčbu představují chirurgická metoda a terapie radiojódem. Chirurgická léčba je indikována v rozsahu hemityroidektomie, příp. totální tyroidektomie. Následná péče endokrinologa je nezbytná. Autoři prezentují soubor 58 chirurgicky léčených pacientů v průběhu osmi let. Součástí rozboru je statistické zpracování souboru, četnost jednotlivých typů chirurgických výkonů na štítné žláze, výskyt pooperačních komplikací.

        Klíčová slova: toxický autonomní adenom štítné žlázy, laboratorní vyšetření, sonografie, chirurgická terapie.