K polykacím obtížím vede celá řada onemocnění vyskytujících se od dutiny ústní přes hltan a jícen až ke kardii. Postižení mohou být funkční nebo anatomická (event. centrálního původu), často jde o kombinaci obou. Onemocnění polykacích cest lze rozdělit na vrozená a získaná, na benigní a maligní, přitom však i nejbenignější nález v důsledku svých komplikací (perforace, mediastinitis) může vést k těžké újmě na zdraví, dokonce může mít fatální následky. K benigním postižením patří cizí těleso v jícnu, poranění stěny jícnu, záněty, tlakové změny (masivní osteofyty v krčním úseku, expanzivní procesy v okolí), divertikly (včetně Zenkerova), hypertonie krikofaryngeálního svalu, achalazie, sideropenická dysfagie, spazmy různého typu, benigní nádory atd. Benigní nádory v polykacích cestách jsou vzácné, častější a závažnější jsou maligní nádory. Dlaždicobuněčný karcinom bývá lokalizován ve střední části jícnu, častěji u mužů nad 50 let. Adenokarcinom vzniká v mladším věku, obvykle z metaplazie na rozhraní sliznice jícnu a žaludku. Prekancerózní stavy je třeba evidovat. Diagnostika onemocnění polykacích cest doznala v posledních desetiletích značného rozmachu. Klasické vyšetřovací postupy v radiologii byly rozšířeny o moderní metody (CT, MR). Z jiných pak je to hlavně endoskopie, event. doplněná endosonografií, dále pak manometrie, ph-metrie, scintigrafie.

        Klíčová slova: dysfagie – benigní amaligní onemocnění hltanu – benigní amaligní onemocnění jícnu – funkční poruchy – radiologie jícnu