Cílem práce bylo zhodnotit desetiletý soubor provedených mastoidektomií se zaměřením na peroperační nálezy a anamnestické faktory. Retrospektivně byl hodnocen desetiletý soubor pacientů operovaných na klinice v letech 1996–2005. Celkem bylo za období provedeno 261 antromastoidektomií u 196 pacientů. Průměrný věk byl 40 měsíců a průměrný počet akutních otitid před výkonem byl 5. V anamnéze se nejčastěji objevovaly tyto faktory: GER, imunodeficit, polyvalentní alergie, agranulocytöza, asthma bronchiale. Nejčastějším peroperačním nálezem byly obturující granulace - v 79 %. Inspizovaný hnis byl zaznamenán ve 28 %, sklerotizace kosti ve 24 %, subperiostální absces ve 14 %. Tvrdá plena byla zánětlivým procesem obnažena ve 4 %, splav ve 3 %. Zdůrazňujeme, že se jednalo o postižení zánětlivým procesem, nikoliv iatogenní. V 15 % byla zároveň s mastoidektomií v indikaci latentní mastoiditidy provedena adenotomie, tympanostomie byla zavedena ve 13 %. Paréza lícního nervu byla před výkonem pozorována v 5 % případů. Odběr na bakteriologii byl proveden v 92 % případů, z toho 43 % bylo bakteriologicky negativních. Streptococcus pneumoniae jsme nalezli ve 33 %, na druhém místě Haemophilus influenzae ve 25 %, překvapivým výsledkem je přítomnost Pseudomonas aeruginosa ve 12,5 % pozitivních výtěrů. Z dalších patogenů jsme zaznamenali Klebsiella spp., Enterobacter, Stafylococcus aur., Streptococcus pyogenes, Proteus Hauseri. Snažili jsme se vyhodnotit počet eventuálních recidiv akutní otitidy po provedené mastoidektomii, vzhledem k nízké návratnosti pacientů na kontroly by však byly výsledky nepřesné. Přesto jsme zaznamenali velmi nízký počet recidiv akutní otitidy u pacientů , kde byla mastoidektomie indikována u první otitidy v životě a s perakutním průběhem. Překvapivý je dlouhodobý meziroční pokles provedených mastoidektomií (graf 1). Naproti tomu je zřejmý výrazný nárůst výkonů provedených v souvislosti se sekretorickou otitidou – paracentéza a odsátí sekretu ze středouší, tympanostomie, Armstrongova drenáž (graf 2). Mastoidektomii považujeme stále za důležitý výkon v otolaryngologii, navzdory vyspělé antibiotické terapii. Nejčastějším peroperačním nálezem jsou obturující granulace, a to zejména v oblasti aditus ad antrum. Nejčastěji vykultivovaným patogenem z oblasti mastoideální dutiny byl Streptococcus pneumoniae, na druhé místě Haemophilus influenzae. Hlavním momentem správně provedené mastoidektomie je obnovení komunikace mezi dutinou mastoideální a tympanální. Pokles četnosti provedených mastoidektomií a naopak výrazný vzestup počtu výkonů spojených se sekretorickou otitidou nepovažujeme za náhodný jev. K indikaci výkonu přistupujeme individuálně, za důležité považujeme sledování rychlosti normalizace tympanometrických nálezů mezi jednotlivými atakami otitidy při podezření na latentní ostitické změny. Nejpřínosnější a nejefektivnější ze zobrazovacích metod jsou dle našeho názoru stále klasické RTG projekce dle Schüllera, Mayera nebo Rossmanna. U hraničních stavů operujeme raději dříve.

        Klíčová slova: mastoidektomie, děti, sekretorická otitida, recidivující otitidy.