Souhrn:
Posledních 40 let prudkého rozvoje znalostí o srdečních arytmiích jednoznačně prokázalo terapeutickou převahu
nefarmakologických metod nad antiarytmiky, která jsou dnes používána spíše v akutní fázi a u mírnějších forem
tachyarytmií. Diagnostika bradykardií se opírá hlavně o bradykardické symptomy, detekci bradykardie na povrchovém
ekg a jejich časovou korelaci. Elektrofyziologické vyšetření zde stojí v pozadí. V terapii bradyarytmií jednoznačně
dominuje trvalá kardiostimulace. V diagnostice tachyarytmií zaujalo zcela nové postavení elektrofyziologické
vyšetření, umožňující reprodukovatelně vyvolat tachyarytmii a pomocí mapování studovat její průběh. Vznikl tak
zcela nový, „intrakardiální“ pohled na mechanizmus vzniku a udržování tachyarytmií, který do značné míry oslabil
diagnostický význam povrchového ekg. Zcela novou éru kauzální léčby tachyarytmií představují radiofrekvenční
ablace, které mají vysokou úspěšnost zejména u tachyarytmií bez závažného strukturálního onemocnění srdce.
Významně snížená ejekční frakce ve spojitosti s tachykardickými symptomy v nás vždy musí vyvolat podezření na
život ohrožující komorové tachyarytmie, které jsou dnes úspěšně léčitelné implantací ICD.
Klíčová slova:
srdeční arytmie, diagnostika, terapie.
|