Cíl práce: Určit vliv délky konvenční mechanické ventilace použité před vysokofrekvenční oscilací (HFO) na účinnost HFO a přežití pacienta. Typ studie: Retrospektivní analýza souboru. Místo: ARO a ECMO centrum Fakultní dětské nemocnice Brno. Pacienti: 26 pacientů starších 1 měsíce věku se závažným hypoxemickým respiračním selháním a ARDS. Průměrný věk 44,4 měsíce (tři dospělí – 17, 19 a 24 let), průměrná hmotnost 13,8 kg (nejvyšší hmotnost byla 70 kg), 17 chlapců, 9 dívek. Zemřelo 15 pacientů, 84,6 % pacientů mělo základní onemocnění interní povahy, průměrné příjmové PRISM skóre 22. Devět pacientů splňovalo ECMO kritéria, u 2 z nich nebylo ECMO nutné, u dalších 5 pacientů bylo ECMO kontraindikováno, dva pacienti byli na ECMO napojeni. Čtyřem pacientům byl během HFO aplikován iNO, u 2 z nich byla navíc použita částečná liquidní ventilace. Metoda: Pacienti byli napojeni na PCV nebo PRVC režim s limitovaným vrcholovým tlakem a permisivní hyperkapnií. Při paCO2 > 10,0 kPa anebo pH < 7,20 byla zavedena kontinuální tracheální insuflace plynu. Při nutnosti použít FiO 2 > 0,6 a Paw > 15 cmH2O pro saturaci periferní krve minimálně 90 % nebo při přetrvávající hyperkapnii anebo acidóze při CMV s TGI byli pacienti přepojeni na HFO. Strategií HFO byla „High Volume Strategy“ – recruitment alveolů a dosažení optimálního plicního objemu. Pro přepojení zpět na CMV musel pacient splňovat následující kritéria: Paw 15 – 20 cmH2O, FiO2 < 0,6, bez air-leak anebo zlepšení rtg. nálezu, bez desaturace při odsávání dýchacích cest. Pacient byl považován za odpojeného při splnění těchto kritérií: saturace > 90%, FiO2 < 0,4, Paw < 15 cmH2O, normální pH při počtu dechů (RR) < 30/min a PIP < 35 cmH2O. Pacienti byli rozděleni na 2 skupiny podle délky CMV před HFO: časná aplikace (CMV pre-HFO Ł 24 hod, 17 pacientů) a pozdní aplikace (CMV pr-HFO > 24 hod, 9 pacientů). Sledovány byly: demografické údaje (pohlaví, věk, hmotnost, příjmové PRISM skóre), délka ventilace (CMV před HFO, HFO, CMV po HFO a celková doba ventilace), acidobazická rovnováha (pH, paO2, paCO2) a indexy – AaDO2, oxygenační index a hypoxemia skóre (paO2/FiO2) pro obě skupiny zvlášť. Výsledky: Obě skupiny pacientů měly srovnatelnou závažnost respiračního selhání (paO2/FiO2 76,9 vs 75,9 mmHg, OI 31,2 vs 36, AaDO2 56,3 vs 55 kPa). Průběh sledovaných parametrů nevykazuje významné statistické rozdíly. Obě skupiny se nelišily průměrným věkem, hmotností, PRISM skóre, délkou HFO, délkou CMV po HFO i celkovou délkou mechanické ventilace. Statisticky významné rozdíly jsme nalezli v mortalitě – přežilo 58,8 % pacientů ve skupině časné aplikace na rozdíl od 12,5 % pacientů, u kterých byla HFO aplikována pozdě. Přežití v rámci celého souboru bylo 42 % (11/26 pacientů). Závěr: Délka konvenční mechanické ventilace použité před HFO má zásadní vliv na účinnost HFO a přežití pacienta. Při časném použití HFO (CMV před HFO Ł 24 hod) je přežití pacientů výrazně vyšší než u pozdního použití HFO (CMV před HFO > 24 hod) – 58,8 % vs 12,5 %.

        Klíčová slova: HFO – časná aplikace – pozdní aplikace – respirační selhání – mortalita – děti