Syndrom Freyové (syndrom n. auriculotemporalis), který může vzniknout po parotidek- tomii, je charakterizován triádou příznaků - pocením, zčervenáním a zvýšeným pocitem tepla v temporální a preaurikulární krajině. Syndrom vzniká aberantním růstem postgangliových parasympatických sekretomotorických vláken do pochev denervovaných potních žlaz. V letech 1991 až 1997 bylo na ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku Místku a ORL oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě provedeno 167 operací příušní žlázy. V 90 % byla provedena konzervativní superficiální parotidektomie (KSPE), u zbývajících pacientů byla provedena konzervativní totální parotidektomie (KTPE) nebo totální radikální parotidektomie (TRPE). Sedmdesát pět procent pacientů bylo operováno pro benigní tumor, 15 % pro chronický zánět, 10 % pro maligní tumor. V prosinci 1998 byli pacienti obesláni dotazníkem zaměřeným na obtíže popisované Freyovou. Odpovědělo 116 pacientů (70 %). Zcela bez známek syndromu Freyové bylo 48 pacientů (42 %). Kritéria syndromu Freyové splňovalo 41 pacientů (35 %), což odpovídá literárním údajům. Dvaadvacet pacientů se syndromem Freyové se podrobilo vstupnímu vyšetření, včetně Minorova testu. Dvanáct pacientů se podrobilo místní léčbě roztokem chloridu hlinitého. Léčba spočívala v denním potírání postižené oblasti 15% roztokem chloridu hlinitého po dobu osmi měsíců. V jednom případě došlo k vymizení obtíží, v devíti případech došlo ke zlepšení, u dvou pacientů nedošlo ke změně stavu. Podle Minorova testu došlo ke zmenšení okrsků patologické sekrece nejméně o 50 % u všech pacientů. Místní léčba je metodou terapeutické volby u pacientů trpících syndromem Freyové po operacích příušní žlázy.

        Klíčová slova: parotidektomie, syndrom Freyové, nervus auriculotemporalis, roztok chloridu hlinitého, Minorův test.